Europa

Souvislosti:

Obavy z bezpečnosti dodávek energií posílené současnou energetickou politikou Ruska, která z pohledu evropských zemí využívá svého nerostného bohatství ke svým mocenským zájmům, ale také světový boj s klimatickými změnami, do jehož čela se Evropská unie postavila letos v březnu schválením cílů pro snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů, vyvolává otázku nutnosti posílit roli EU v zahraniční politice v oblasti energetiky

Témata:

K diskusi o posílení zahraniční politiky v této oblasti přispěl včera Evropský parlament, když schválil zprávu, kterou z vlastní iniciativy předložil předseda výboru pro zahraniční záležitosti Jacek Saryusz-Wolski (EPP-ED).

Poslanci přijetím zprávy vyzvali Radu ministrů a členské státy k vytvoření mechanismu solidarity, který by v případech výpadku nebo poškození infrastruktury zajistil plynulost dodávek energií.

Zpráva dále vyzývá k vytvoření postu Vysokého představitele pro zahraniční energetickou politiku, jehož by musela schválit Rada a Komise a jenž by byl v rámci společné zahraniční politiky EU zodpovědný za koordinaci zahraniční energetické politiky. Vysoký představitel by měl posílit váhu EU ve vyjednávání se zahraničními partnery.

Evropská unie by měla i nadále vést celosvětový boj proti klimatickým změnám a podporovat ve vztazích se zahraničím energeticky úsporné technologie, říká dokument. Společná evropská energetická politika by ke splnění těchto cílů měla přispívat – měla by se zaměřit na zabezpečení dodávek a podporu energetické účinnosti a úspor. Evropa by měla podle poslanců na nejvyšší úrovni usilovat o diverzifikaci dodávek zemního plynu.

Poslanci dále podpořili úmysl Komise přijmout přiměřená opatření proti nekontrolovaným investicím státem vlastněných energetických společností do energetického sektoru EU, zejména v oblasti přenosu elektřiny a zemního plynu. Komise ve svém energetickém balíčku, který představila 19. září navrhla opatření, které by znemožnilo vstup zahraničních firem do energetického odvětví v případě, že by nesplňovaly stejné požadavky na oddělení přenosu a spotřeby jako evropské energetické společnosti.

Stanoviska:

Autor zprávy, Jacek Saryusz-Wolski (EPP-ED) uvedl, že „Evropa dnes čelí výzvám v oblasti energetické bezpečnosti a skutečná evropská politika v oblasti energetiky by úsilí na národní úrovni přinesla novou přidanou hodnotu“.

Úřad Vysokého představitele pro zahraniční energetickou politiku by podle poslance umožnil koordinaci všech politik, které v sobě skrývají „aspekt energetické bezpečnosti“.

Wolski věří, že „se nová společná energetická politika může stát příčinou další evropské integrace, vytvoří další impuls a posílí EU jako globálního hráče,“ uvedl poslanec.

Jana Hybášková (EPP-ED) připomněla některé události, k nimž došlo v souvislosti s nedostatečnou energetickou bezpečností, jako byl například výpadek proudu ve Spojených státech v roce 1965 nebo Černobyl.

Evropa by svou energetickou závislost měla podle poslankyně snižovat pomocí diverzifikace vnějších zdrojů a hledáním vlastních zdrojů uvnitř EU. Hybášková navrhla, aby za tímto účelem vznikl evropský fond pro alternativní energie, který by Evropě umožnil snížit do roku 2020 její energetickou závislost.

Podle Libora Roučka (PSE) by měla být otázka energetické závislosti řešena výraznými energetickými úsporami a posilováním výzkumu v této oblasti stejně jako využíváním alternativních paliv a posílením diverzifikace. Všechny tyto problémy podle Roučka nelze řešit na úrovni členských zemí a evropský přístup proto vítá.

Aliance liberálů a demokratů v EP (ALDE) zprávu opatrně přivítala. Podle uskupení by jednotný evropský přístup pomohl vyřešit jednostrannou závislost EU na dodávkách energií. Úřad Vysokého představitele však poslanci frakce považují za zbytečný. „Transparentnost, reciprocita a právní řád jsou klíčovými prvky evropské demokracie a tudíž i naší zahraniční politiky. Není ale správná doba na vytváření nových institucí a jsem tudíž proti vytváření pozice „Energetického Solany“, která by také v oblastech zahraniční energetické politiky ohrozila vliv Evropského parlamentu,“ uvedla švédská poslankyně za ALDE Lena Ek. [EurActiv]

Krátka správa

Ako odpoveď na neuspokojivo nízku účasť v posledných „eurovoľbách“ sa poslanci 26. septembra 2007 dohodli a schválili návrhy, ktorých cieľom je zefektívnenie voličského vyjadrenia sa a posilnenie európskych demokratických štandardov. Treba dodať, že účasť na voľbách do Európskeho parlamentu má vo svojej histórii permanentne klesajúcu tendenciu. V roku 1979 dosiahla úroveň 63%, v roku 2004 už len 46%. V posledných voľbách sa spomedzi členských krajín najmenej voličov dostavilo k urnám na Slovensku - len 16,9%.

Spravodajca navrhovanej legislatívy, Andrew Duff (ALDE, Veľká Británia Veľká Británia je zakladajúcim členom NATO NATO je medzivládna organizácia združených krajín s úlohou chrániť slobodu a bezpečnosť svojich členov politickými a vojenskými prostriedkami.viac na www.EuropskaUnia.sk » členom G-8, stálym členom Bezpečnostnej rady OSN, členom EHS sa stala až v 70. rokoch.viac na www.EuropskaUnia.sk », argumentuje, že súčasný systém voličov od účasti odrádza. Preto návrhy prichádzajú s nástrojmi, ako „posilniť“ voličskú účasť.

Duff navrhuje, aby bolo možné znásobovať kandidatúru, teda aby sa jeden kandidát mohol uchádzať o hlasy vo viacerých členských krajinách súčasne. Takýto mechanizmus nie je v súčasnosti povolený, čo v konečnom dôsledku neumožňuje uplatňovanie volebného práva občanom, ktorí sa v čase volieb nachádzajú na území iného členského štátu ako toho, v ktorom majú trvalý pobyt a občianstvo.

Duff v tejto súvislosti hovorí: „Parlament podporuje zjednodušenie návrhov, podľa ktorých budú môcť občania EÚ voliť a zúčastniť sa Európskych volieb aj v iných, ako vo svojich krajinách. Akokoľvek, pôvodná smernica Rady bola príliš reštrikčná a zakazovala duálnu kandidatúru. Je najvyšší čas, aby EÚ posilnila cezhraničnú demokraciu.“

Zmeny navrhnuté Parlamentom sú z veľkej časti v jednej línii s pôvodným návrhom z dielne Komisie, ktorého cieľom bolo odstránenie administratívnych prekážok brániacich Európanom voliť v iných, ako svojich, členských krajinách. Komisia čiastočne sleduje aj zrušenie súčasného systému výmeny informácií, ktorý je na dnešnú dobu pomerne ťažkopádny.

Je teraz na jednotlivých členských krajinách, ktoré majú v tejto otázke definitívne slovo, aby sa rozhodli, či prijmú alebo odmietnu návrhy Európskeho parlamentu. Zdroje z prostredia Parlamentu však naznačujú, že zatiaľ nie je jasné, kedy sa táto otázka ocitne v agende rokovania Rady. [EurActiv]

Evropský parlament včera (26. září 2007) podpořil návrh Evropské komise na vytvoření Evropského technologického institutu. Poslanci ze skupiny Zelených byli sice pro základní myšlenku projektu, ale hlasovali proti návrhu. Argumentovali tím, že institut nemá dobře nastavený rozpočet.

„Jsme přesvědčeni o tom, že žádný ETI je lepší než špatně naplánovaný a finančně podhodnocený ETI,“ uvedl poslanec EP za Zelené David Hammerstein. Ten také označil institut za „zbytečnou věc“. Francouzská poslankyně Evropského parlamentu za EPP-ED Dominique Vlasto vyjádřila v rozpravě obavy, že ETI se stane „pouze další agenturou EU“. Česká poslankyně EP Nina Škottová (EPP-ED) označila vznik ETI za „projekt významné evropské instituce integrující výzkum, vzdělávání a inovace a umožňující transformovat inovativní objevy do komerčních příležitostí“.

V prvním čtení poslanci podpořili návrh Výboru pro průmysl a výzkum na přejmenování ETI na Evropský inovační a technologický institut, aby lépe odrážel primární zaměření institutu. Poslanci také hlasovali pro zřízení institutu, jak zpočátku navrhovalo německé předsednictví, až po proběhnutí pilotní fáze, během které by měly dvě nebo tři znalostní a inovační komunity (ZIK) řídit projekty, aby se otestovala uskutečnitelnost takového institutu.

Poslanci také doporučili, aby se každá ZIK skládala nejméně ze tří partnerských organizací sídlících nejméně ve dvou různých státech, kteří se na projektu podílí, a aby zahrnovala nejméně jednu instituci vyššího vzdělání a jednu soukromou společnost.

Co se týče rozpočtu poslanci souhlasili s návrhem Komise, že 308,7 milionů eur z předpokládaného celkového rozpočtu institutu na období 2008–2013 by mělo pocházet z rozpočtu EU. Poznamenali, že dlouho očekávaný návrh Komise, z jaké části rozpočtu EU by peníze na činnost ETI měly jít, Evropská komise ve stanovisku z 19. září 2007 uvedla, že tato otázka „bude předmětem dalších jednání mezi Parlamentem a Radou“.

Minulý týden Evropská komise navrhla revizi dlouhodobého rozpočtu EU na léta 2007–2013, aby zajistila financování pro ETI a projekt Galileo. Pokud bude návrh Komise ministry financí členských zemí přijat, 308,7 milionů eur poplyne ze zvýšeného stropu hlavy A1 (konkurenceschopnost). Výše částky určené na ETI se zvýší ze tří milionů eur v roce 2008 na 30 milionů v roce 2010 a 127 milionů eur v roce 2013.

Komise očekává, že zbývající 2,1 miliardy eur bude generováno partnery, kteří budou zahrnuti do ZIK a částečně také ze 7. Rámcového programu pro výzkum, regionálních fondů, z rozpočtu členských států a vlastních peněz partnerů.

Rada bude nyní návrh Evropské komise zkoumat a tento podzim by měla zformulovat společnou pozici, o které by se potom mělo hlasovat ve druhém čtení v Parlamentu. První výzva pro ZIK by mohla být vyhlášena nejdříve v létě 2008. [EurActiv]

Evropská komise včera vyjednávacímu týmu při MMR sdělila, že tři operační programy z celkových 24 budou brzy podepsány. Podpis operačních programů představuje poslední krok k tomu, aby byl operační program považován za schválený.

Schválení se tedy očekává u Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a Operačního programu Praha Adaptabilita. Za vyjednání těchto programů byla za Českou republiku zodpovědná generální sekretářka Miroslava Kopicová. Ta již v červenci, kdy byl schválen Národní strategický referenční rámec, základní strategický dokument nezbytný pro čerpání ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, pro EurActiv.cz uvedla, že schválení všech tří programů očekává do konce září.

Náměstek ministra pro místní rozvoj Milan Půček oznámení Evropské komise komentoval následovně: „Uzavřela se jedna ze čtyř kapitol vyjednávání s Evropskou komisí. Tyto tři operační programy mají za cíl podpořit rozvoj vnitřně různorodé, sociálně citlivé a soudržné společnosti. Jde o příspěvek členských států Evropské unie ke zvyšování kvality života obyvatel České republiky.“ Miroslava Kopicová uvedla: „Evropské fondy umožní investovat do lidského kapitálu prostřednictvím lepšího vzdělávání a kvalifikace.“

Všechny tři operační programy budou financovány z Evropského sociálního fondu. Celkem je na realizaci projektů v jejich rámci vyčleněno 3,8 miliard eur. OP Lidské zdroje a zaměstnanost se zaměřuje na zvyšování zaměstnanosti prostřednictvím aktivní politiky na trhu práce, profesního vzdělávání a také na problematiku sociálního začleňování. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost bude podporovat aktivity zaměřené na „zkvalitnění a modernizaci systémů počátečního, terciárního a dalšího vzdělávání, jejich propojení do komplexního systému celoživotního učení a ke zlepšení podmínek ve výzkumu a vývoji“. OP Praha Adaptabilita bude podporovat realizaci projektů na území hlavního města Prahy v oblastech jako je vzdělávání, sociální integrace, podpora zaměstnanosti a rozvoj lidských zdrojů ve výzkumu a vývoji. [EurActiv]

Náročná vyjednávání o otevření evropské železniční dopravy konkurenci a vytvoření minimálních práv cestujících se přiblížilo ke konci. Poslanci včera schválili kompromis, který umožní, aby cestující byli kompenzováni v případě, že dojde ke zpoždění vlaku.

Souvislosti:

Komise poprvé představila svůj třetí železniční balíček zaměřený na „revitalizaci“ evropských železnic v březnu 2004. Tento balíček se v původní podobě skládal ze čtyř legislativních návrhů, ale návrh nařízení, které by umožnilo vytvoření kompenzačních schémat v případě zpoždění v nákladní dopravě poslanci odmítli. Vedle tohoto návrhu tvoří součást balíčku:

* Návrh směrnice na otevření trhu s mezinárodní železniční přepravou osob od roku 2010 (parlamentním zpravodajem k tomuto návrhu byl německý poslanec Georg Jarzembowski, EPP-ED),
* Návrh směrnice o uznávání dovedností strojvedoucích a vlakové posádky (zpravodajem byl francouzský poslanec Giles Savary, PSE),
* Návrh nařízení o právech cestujících na mezinárodních trasách (zpravodajem byl belgický poslanec Dirk Sterckx).

Evropský parlament a Rada po dlouhých sporech o detailech jednotlivých návrhů, které se táhly více než tři roky, dosáhli 21. června 2007 kompromisu v rámci zvláštní dohodovací procedury.

Témata:

Poslanci Evropského parlamentu včera schválili červnový kompromisní návrh, který počítá s další liberalizací evropského železničního sektoru. Mezi hlavní prvky dohody patří následující opatření:

* Služby pro cestující na mezinárodních vlakových trasách budou muset být od 1. ledna 2010 otevřeny konkurenci. Do dvou let pak Komise musí opětovně posoudit, zda by nemělo dojít k další liberalizaci služeb na národních trasách (toto opatření požadovala Velká Británie, Německo a Itálie). Francie, Belgie a Lucembursko se však proti návrhu, díky němuž by ostatní členské země mohly provozovat železniční služby na jejich území, silně postavily.
* Od roku 2009, kdy směrnice vstoupí platnost, se budou na všechny cestující, jak v mezinárodní tak domácí železniční dopravě, vztahovat nová základní práva, jako je například zodpovědnost za cestující a jejich zavazadla nebo právo přepravy jízdních kol. Železniční společnosti budou také muset zajistit, aby jejich služeb mohly využívat osoby se sníženou mobilitou, a to i na zastávkách bez staničního personálu.
* Další práva, jako je povinná kompenzace cestujících (ve výši 25% ceny jízdného za hodinové zpoždění nebo ve výši 50% v případě zpoždění o dvě a více hodin) se budou nejprve vztahovat pouze na přeshraniční dopravu. Členské státy budou mít ovšem možnost některé služby z působnosti tohoto opatření vyjmout až do doby 15 let. Městská a regionální doprava může z tohoto opatření být vyjmuta neomezeně.
* Všichni strojvedoucí budou muset být držiteli osvědčení, z nějž bude zřejmé, že daná osoba splňuje minimální požadavky na zdravotní stav, úroveň vzdělání a obecné profesní dovednosti. Cílem je zvýšit bezpečnost na evropských železnicích, zjednodušení profesní mobility a posílení přeshraničních služeb. Ostatní členové vlakové posádky nebudou muset takové požadavky splňovat, ale Komise musí na základě požadavku poslanců během jednoho roku od implementace směrnice znovu tuto otázku posoudit a v případě nutnosti předložit nový návrh, který by pokrýval další členy vlakové posádky, kteří „vykonávají úkoly kritické z hlediska bezpečnosti“.

Další kroky:

* Evropský parlament včera schválil kompromis dosažený v rámci dohodovací procedury.
* 1. října 2007 by měli návrh schválit v Radě ministři dopravy.

[EurActiv]

Náročná vyjednávání o otevření evropské železniční dopravy konkurenci a vytvoření minimálních práv cestujících se přiblížilo ke konci. Poslanci včera schválili kompromis, který umožní, aby cestující byli kompenzováni v případě, že dojde ke zpoždění vlaku.

Komise poprvé představila svůj třetí železniční balíček zaměřený na „revitalizaci“ evropských železnic v březnu 2004. Tento balíček se v původní podobě skládal ze čtyř legislativních návrhů, ale návrh nařízení, které by umožnilo vytvoření kompenzačních schémat v případě zpoždění v nákladní dopravě poslanci odmítli. Vedle tohoto návrhu tvoří součást balíčku:

* Návrh směrnice na otevření trhu s mezinárodní železniční přepravou osob od roku 2010 (parlamentním zpravodajem k tomuto návrhu byl německý poslanec Georg Jarzembowski, EPP-ED),
* Návrh směrnice o uznávání dovedností strojvedoucích a vlakové posádky (zpravodajem byl francouzský poslanec Giles Savary, PSE),
* Návrh nařízení o právech cestujících na mezinárodních trasách (zpravodajem byl belgický poslanec Dirk Sterckx).

Evropský parlament a Rada po dlouhých sporech o detailech jednotlivých návrhů, které se táhly více než tři roky, dosáhli 21. června 2007 kompromisu v rámci zvláštní dohodovací procedury.

Témata:

Poslanci Evropského parlamentu včera schválili červnový kompromisní návrh, který počítá s další liberalizací evropského železničního sektoru. Mezi hlavní prvky dohody patří následující opatření:

* Služby pro cestující na mezinárodních vlakových trasách budou muset být od 1. ledna 2010 otevřeny konkurenci. Do dvou let pak Komise musí opětovně posoudit, zda by nemělo dojít k další liberalizaci služeb na národních trasách (toto opatření požadovala Velká Británie, Německo a Itálie). Francie, Belgie a Lucembursko se však proti návrhu, díky němuž by ostatní členské země mohly provozovat železniční služby na jejich území, silně postavily.
* Od roku 2009, kdy směrnice vstoupí platnost, se budou na všechny cestující, jak v mezinárodní tak domácí železniční dopravě, vztahovat nová základní práva, jako je například zodpovědnost za cestující a jejich zavazadla nebo právo přepravy jízdních kol. Železniční společnosti budou také muset zajistit, aby jejich služeb mohly využívat osoby se sníženou mobilitou, a to i na zastávkách bez staničního personálu.
* Další práva, jako je povinná kompenzace cestujících (ve výši 25% ceny jízdného za hodinové zpoždění nebo ve výši 50% v případě zpoždění o dvě a více hodin) se budou nejprve vztahovat pouze na přeshraniční dopravu. Členské státy budou mít ovšem možnost některé služby z působnosti tohoto opatření vyjmout až do doby 15 let. Městská a regionální doprava může z tohoto opatření být vyjmuta neomezeně.
* Všichni strojvedoucí budou muset být držiteli osvědčení, z nějž bude zřejmé, že daná osoba splňuje minimální požadavky na zdravotní stav, úroveň vzdělání a obecné profesní dovednosti. Cílem je zvýšit bezpečnost na evropských železnicích, zjednodušení profesní mobility a posílení přeshraničních služeb. Ostatní členové vlakové posádky nebudou muset takové požadavky splňovat, ale Komise musí na základě požadavku poslanců během jednoho roku od implementace směrnice znovu tuto otázku posoudit a v případě nutnosti předložit nový návrh, který by pokrýval další členy vlakové posádky, kteří „vykonávají úkoly kritické z hlediska bezpečnosti“.

Další kroky:

* Evropský parlament včera schválil kompromis dosažený v rámci dohodovací procedury.
* 1. října 2007 by měli návrh schválit v Radě ministři dopravy.

Souvislosti:

Česká republika bude předsedat Radě EU v první polovině roku 2009. Bude tak po Slovinsku, které se předsednictví ujme v první polovině roku 2008, druhou novou členskou zemí, která bude stát v čele Evropské unie. Mottem českého předsednictví má být slogan „Evropa bez bariér“ a vláda by se v jeho rámci ráda věnovala zejména podpoře konkurenceschopnosti a odstraňování překážek fungování vnitřního trhu v jeho čtyřech základních svobodách.

Ze strany opozice však na hlavu vlády zaznívá kritika, která jí obviňuje z nedostatečné vůle ke hledání konsenzu o prioritách českého předsednictví napříč politickým spektrem. Opoziční ČSSD se například obává, že připravovaná agenda předsednictví bude příliš akcentovat „liberální aspekty“ a nebude reflektovat potřebu sociální ochrany v globalizované světě.

Na veřejné panelové diskusi pořádané koncem minulého týdne Asociací pro mezinárodní otázky se sešli Alexandr Vondra (ODS), místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti, Lubomír Zaorálek (ČSSD), místopředseda Poslanecké sněmovny, Ondřej Liška (SZ), předseda parlamentního Výboru pro evropské záležitosti, Josef Zieleniec, poslanec EP za EPP-ED a Stanislav Kázecký, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy, aby společně diskutovali o prioritách českého předsednictví v Radě EU.

Témata a stanoviska:

Podle Alexandra Vondry by bylo dobré využít českého předsednictví k přiblížení evropské politiky českým občanům, kteří ji stále vnímají jako něco vzdáleného. To, že bude EU díky různým setkáním v České republice přítomna častěji by mělo občanům pomoci pochopit, co evropská politika je a naučit se v EU aktivně vystupovat.

Místopředseda vlády zdůraznil, že na vytváření pevných priorit českého předsednictví je stále ještě příliš brzy – předsednické země si obvykle stanovují priority až během posledního půl roku před převzetím předsednictví. ČR je proto stanoví až na podzim 2008.

Vláda proto zatím hovoří pouze o „domácích východiscích“, které budou základem pro budoucí priority. V souladu s mottem „Evropa bez bariér“ mezi tato východiska patří především posilování konkurenceschopnosti. Podle Vondry by šlo v zásadě o sledování Lisabonské agendy v „realistické podobě“, tj. podobně, jak probíhá nyní. V rámci toho by se pak ČR měla zaměřit na otázky, které „nás tíží“ a budou zároveň „prosaditelné“, jako například odstranění překážek mobility pracovních sil, liberalizace pohybu služeb, omezování byrokracie, lepší regulace, apod.

K dalším východiskům patří bezpečná a udržitelná energetika, reforma evropského rozpočtu po roce 2013 spojená s reformou zemědělské politiky nebo další reformy v oblasti vnitřní bezpečnosti.

Vondra na druhou stranu připomněl také omezující faktory, které budou výslednou podobu českých priorit dále ovlivňovat a určovat, jako je například volební kampaň do Evropského parlamentu v roce 2009, očekávaný podpis Reformní smlouvy, jenž přinese změny v evropských institucích, konec funkčního období Komise, „zbytková agenda“ po předchozím francouzském předsednictví, ale také koordinace priorit tří po sobě jdoucích předsednictví – francouzského, českého a švédského.

Lubomír Zaorálek kritizoval koalici za způsob hledání priorit českého předsednictví. Vláda podle něj s opozicí nekonzultovala východiska českého předsednictví. Východiska vlády jsou podle Zaorálka pro ČSSD přijatelná v některých oblastech jako je mobilita pracovních sil, vadí ji ale, že se nejednalo o takových věcech jako je ochrana pracovních míst nebo přenositelnost penzí. Pro opozici je motto „Evropa bez bariér“ těžko přijatelné ve své „čistě liberální“ podobě, řekl místopředseda Sněmovny. Motto je podle něj naivní – je třeba chránit výrobce proti nerovné soutěži ze strany některých zemí, zejména Číny. Také liberalizace energetických trhů může být problematická – Zaorálek připomněl, že ve Spojených státech se dnes opět v některých státech přistupuje k cenové regulaci poté, co měla deregulace za následek růst cen.

Mezi východisky vlády podle něj schází také prostor pro jiná témata, jako je například Společná zahraniční a bezpečnostní politika.

Otázka priorit českého předsednictví je podle Ondřeje Lišky dnes zatížena příliš velkými ambicemi – úsilí o odstraňování překážek v oblasti čtyř základních svobod je sice dobré, ale zejména po francouzském předsednictví nebude některé otázky (jako je například směrnice o službách) znovu otevírat, upozorňuje předseda parlamentního Výboru.

Přílišné ambice svědčí o nezkušenosti, říká Liška. Úspěšnější můžeme být v případě, že budeme schopni nalézat koalice se zeměmi, které mají podobné zájmy a neusilovat o drobná vítězství, jako tomu bylo například v případě spotřební daně na pivo (více viz článek Česká republika na včerejším jednání Rady ministrů zablokovala daň z piva).

Mezi prioritami by se tak mohla objevit i další témata: mohla by se jí stát například evropská politika sousedství (ENP), nebo rozšiřování EU na Balkán (ČR těmto zemím dlouhodobě vyjadřuje svou podporu). Jsme také země, která trpí tranzitní dopravou – v této otázce bychom mohli hledat společné zájmy například s Rakouskem; odstraňování bariér z motta českého předsednictví je možné chápat i jiným způsobem: v případě sociálního začleňování existují bariéry také v oblasti sociální, apod.

Josef Zieleniec zdůraznil význam francouzského předsednictví pro podobu výsledných priorit České republiky. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy klade již dnes velký důraz na francouzské priority – energetiku a životní prostředí. Těmi ovšem vymezuje prostor pro ČR, upozornil poslanec EP. Náš vztah bychom proto měli formulovat ve vztahu k francouzské politice.

Zieleniec rovněž připomněl, že zatímco „liberalizace“ má v ČR spíše pozitivní nádech, ve Francii je tomu naopak. I to je třeba zohlednit. Měli bychom také dbát na věrohodnost toho co prosazujeme. Je třeba si uvědomit, že „Evropa bez bariér“ – to není jen liberalismus, ale také posilování Evropské komise (jakoukoliv harmonizaci národních pravidel doprovází nutnost posílit pravomoci Komise), říká Zieleniec.

Stanislav Kázecký východiska pro české předsednictví přivítal. Z pohledu českého průmyslu je důležité v rámci českého předsednictví klást důraz na odstraňování překážek na trhu zboží, služeb a osob, odstraňování byrokratické zátěže (zejména pro malé a střední podniky), posilování soutěžního prostředí v oblasti energetiky, posilování významu výzkumu a vývoje a zabývat se otázkou flexikurity. [EurActiv]

Po jasném odmítnutí návrhu euroústavy v červnu 2005 nizozemskými občany má nyní středolevicová vláda premiéra Jana Petera Balkenendeho oprávněné obavy z dalšího možného plebiscitu o reformní smlouvě EU. Průzkumy navíc napovídají, že lidé nejsou ani nyní nakloněni novému textu, o jehož finální verzi jedná mezivládní konference. V posledních letech v Nizozemsku narůstá euroskepticismus a EU je stále více spojována s jevy jako je globalizace či delokalizace.

Pozici vládě ulehčila především zpráva Státní rady, která shledala, že reformní smlouva nezasahuje do nizozemské ústavy, a proto referendum není nutné. V roce 2005 naopak Státní rada na podnět parlamentu svolání referenda doporučila.

Dvě ze tří koaličních stran plně podpořily postoj vlády, nicméně Labouristická strana zůstává názorově rozdělená. Její ministři se postavili za premiéra Jana Petera Balkenendeho, avšak otázkou zůstává jak se vyjádří labourističtí poslanci. Ti se definitivně rozhodnou 25.září.

Nizozemský premiér Jan Peter Balkenende k reformní smlouvě řekl: „Je to obyčejná změna smlouvy a žádá si normální schvalovací způsob.“ Hlavním cílem reformní smlouvy je přizpůsobit instituce Unie nové realitě po rozšíření z 15 na 27 členských států. V současné době se dostává čím dál více do středu pozornosti způsob jejího schválení ve členských státech. Francie, jejíž občané odmítli návrh euroústavy v červnu 2005, již oznámila ratifikaci parlamentní cestou. Otazník visí nad Velkou Británií, kde na premiéra Gordona Browna vyvíjí tlak opozice, aby vyhlásil o nové smlouvě referendum. Nedávné průzkumy veřejného mínění navíc ukázaly, že dvě třetiny britských občanů by přivítaly vyhlášení referenda. [EurActiv]

Evropská komise by v dohledné době ráda přišla s univerzálním rámcem, který by donutil řidiče a cestující platit za negativní dopady dopravy na okolí – včetně znečištění ovzduší, dopravních nehod a dopravních zácep. Mezi výrobci motorových vozidel a zastánci jiných způsobů dopravy ale neexistuje shoda o povaze a velikosti těchto nákladů.

Souvislosti:

Přestože je pro Evropu silniční doprava podmínkou prosperity, konkurenceschopnosti a sociálního rozvoje, má také na svědomí řadu vedlejších jevů, jako jsou:

* zhoršování kvality silnic,
* dopravní zácpy,
* emise skleníkových plynů, které jsou všeobecně chápány jako hlavní příčina globálního oteplování,
* znečištění ovzduší a hluk, které představují závažné zdravotní riziko a přispívají k vzniku onemocnění dýchacích cest jako například astmatu. Každým rokem předčasně zemře přibližně 300.000 lidí na onemocnění spojená se znečištěním ovzduší,
* zranění a úmrtí v důsledku dopravních nehod – na silnici každým rokem zemře na 42.000 lidí.

Řada těchto negativních důsledků by podle odborníků mohla být omezena uvalením poplatků na dopravní infrastrukturu, která by cestující přiměla k jejímu efektivnějšímu využívání. Zároveň by z těchto poplatků mohly být financovány investice do výstavby nové infrastruktury a alternativních způsobů dopravy.

První směrnice, která na evropské úrovni zavedla zpoplatnění silnic, je známá směrnice o mýtném (Eurovignette Directive), která byla schválena v roce 1993.

Směrnice, která vytváří rámec umožňující členským státům zavést mýtné a poplatky pro těžké nákladní automobily, byla v roce 2006 revidována a její působnost se z dálnic rozšířila na všechny evropské silnice. Směrnice požaduje, aby do roku 2012 byla zpoplatněna všechna vozidla nad 3,5 tuny, tedy nejen vozidla nad 12 tun, jak tomu bylo dosud.

Směrnice z roku 2006 dále umožnila, aby vlády integrovaly „externí náklady“ dopravy na životní prostředí a zdraví obyvatel do mýtného. Vzhledem k tomu, že ministři dopravy se začleněním tohoto opatření do směrnice nesouhlasili, její konečná verze tuto možnost odložila do té doby, než budou vypracovány společné metodologie pro výpočet a internalizaci externích nákladů tak, aby mohly být uplatněny na všechny způsoby dopravy.

Směrnice o mýtném proto dává Komisi za úkol představit do 10. června Radě a Parlamentu (tj. dva roky od vstupu směrnice v platnost) obecný model vyhodnocování externích nákladů spojených s dopravou spolu s analýzou očekávaných ekonomických, sociálních a environmentálních dopadů internalizace na všechny způsoby dopravy.

V tomto světle Komise svolala skupinu odborníků, aby pod vedením konzultační společnosti CE Delft připravila studii, která nabídne různé metody výpočtu a možné scénáře internalizace nákladů. V říjnu pak bude na základě této zprávy zahájena konzultace se zájmovými skupinami.

Témata:

Myšlenka na vytvoření jednotného systému založeného na principu „platí uživatel“ pro veškeré způsoby dopravy není ničím novým. Obvykle byla ale zametena pod koberec, jako tomu bylo i v případě debaty nad podobou směrnice o mýtném, z důvodu nadměrné komplexnosti výpočtu externích nákladů.

Hlavní spor se mezi zástupci ekologických sdružení a zastánců ekologičtějších způsobů dopravy na straně jedné a zástupci automobilového průmyslu na straně druhé vede o tom, jaké náklady by měly být považovány za externality spojené s dopravou – zda by mělo jít pouze o emise oxidu uhličitého nebo také jiné věci, jako jsou například náklady hospitalizace obětí dopravních nehod.

Dalším sporným bodem je otázka, co by se mělo dělat s penězi, které se vyberou v důsledku internalizace těchto nákladů (současná směrnice o mýtném rozhodnutí o jejich využití ponechává v pravomoci členských států).

Stanoviska:

Mezinárodní asociace pro veřejnou dopravu (UITP) říká: „V současnosti finanční náklady na používání různých dopravních prostředků nereflektují skutečné náklady pro společnost. Chabý příspěvek soukromých automobilů na pokrytí externích nákladů jež produkují vytváří situaci nerovné soutěže s ‘měkčími‘ způsoby městské dopravy jako je veřejná doprava, jízda na kole nebo chůze.“

Asociace zdůraznila nedostatky současné směrnice o mýtném, která pokrývá pouze vozidla užívaná za účelem podnikání a dálkovou přepravu, přestože většina externích nákladů spojených s dopravou je koncentrována v městských oblastech.

Vyzývá proto Komisi, aby představila takový model, který plně zohlední problém mobility ve městech a „vytvoří návody pro konkrétní opatření na internalizaci externích nákladů vyplývajících z automobilové dopravy a parkování v městských oblastech“.

Evropská asociace výrobců automobilů (ACEA), Evropská silniční federace (ERF), Mezinárodní aliance cestovního ruchu (AIT) a Mezinárodní automobilová federace (FIA) ale tvrdí, že „motorová doprava již za sebe platí“. Sdružení uvádějí, že stávající daně, včetně palivových daní a daní z motorových vozidel, dosahují v současné době 360 miliard eur a tudíž snadno pokrývají náklady, způsobené uživateli silnic.

Ředitel pro politiku Evropské silniční federace Tom Antonissen uvedl, že přestože plně souhlasí s tím, aby byl dopravní sektor donucen platit za emise oxidu uhličitého, „diskuse musí být spravedlivá a daňově neutrální.“ Stávající daně, které nejsou založeny na žádném odhadu externích nákladů, jako například registrační poplatky nebo daň z vlastnictví motorového vozidla by měly být nejprve odstraněny.

Odvětví dále trvá na tom, aby byl za externí náklad považován pouze oxid uhličitý, neboť internalizace mezních nákladů dopravních nehod a zácep „není ani možná a nejde ani o nejefektivnější dostupný nástroj, který by tyto závažné sociální otázky vyřešil“.

Podle studie připravené Evropskou asociací výrobců automobilů „smyslem internalizace je, aby si ekonomičtí agenti uvědomili náklady, které přinášejí společnosti a byli donuceni se podle toho chovat. Pravděpodobnostní charakter dopravních nehod tomu (internalizaci nákladů nehod) zabrání.“

Podle asociace by zvyšování nákladů používání automobilů nemělo na bezpečnost na silnicích žádný dopad. „Copak je to naučí řídit opatrněji, lépe se starat o svá vozidla, řídit jen za střízliva, respektovat pravidla silničního provozu a, v obecnější rovině, vyhýbat se nehodám? Samozřejmě, že ne. Pokud nic jiného, pak dodatečné peníze, které utratí za palivo neutratí za vylepšení svých vozidel. To ale povede ke zvýšení počtu nehod.“

Antonissen z ERF navíc uvedl, že kromě toho, že by měly být mezi externí náklady počítány pouze emise oxidu uhličitého, je do výpočtu zapotřebí integrovat také přínosy. „Když už mluvíme o nákladech silniční dopravy pro společnost, měli bychom je nepochybně vážit oproti přínosům jako je tvorba pracovních míst, obchod, konkurenceschopnost, soudržnost a snižování chudoby.“

Odvětví je navíc přesvědčeno, že jakýkoliv výnos z poplatků za používání silnic by měl být investován zpět do optimalizace silniční dopravy. „Jsme proti křížovým dotacím, kdy je veškerý výnos ze silničního sektoru použit na další investice v železničním sektoru. Ve chvíli, kdy v Evropě existuje tak velké množství silnic, které vyžadují opravu, toto nemůžeme připustit,“ sdělil Antonissen EurActivu.

Evropská federace pro dopravu a životní prostředí (T&E) ovšem tvrzení, že je doprava silně zdaněna již dnes, odmítá. „To je velmi vzdálené pravdě,“ uvádí federace, podle níž celkové daňové výnosy ve výši 360 miliard eur „pouze kompenzují zhruba polovičku celkových společenských nákladů“ – které skupina odhaduje na více než 680 miliard eur, včetně nákladů na klimatické změny, znečištění ovzduší, hluku a dopadů na krajinu a městské oblasti.

„Tím, že přimějeme uživatele silnic zaplatit za společenské škody, které způsobují, se tyto negativní dopady dramaticky sníží a dojde k zefektivnění sektoru,“ uvedla Nina Renshaw z T&E pro EurActiv. „Studie Německého federálního úřadu pro nákladní dopravu o dopadech německého mýtného pro kamiony založené na ujeté vzdálenosti, které bylo zavedeno v lednu 2005, je poučná… Již došlo k 13% poklesu ujetých kilometrů s prázdnými kamiony“, říká Renshaw.

Komise by podle ní proto „neměla ztrácet čas a měla by přijít s novým návrhem evropského mýtného, který umožní zahrnout externí náklady do silničních poplatků“.

Další kroky:

* Na přelomu října a listopadu 2007 by měla být zveřejněna první zpráva o způsobu výpočtu externích nákladů spojených s dopravou, která bude základem pro konzultaci se zájmovými skupinami.
* V červnu 2008 by Komise měla představit univerzální model výpočtu externích nákladů spojených s dopravou a analýzu dopadů různých strategií jejich internalizace. [EurActiv]

Během své návštěvy Varšavy vyzval předseda Evropské komise José Manuel Barroso polského premiéra Jaroslawa Kaczyńského, aby „nalezl technické řešení“ pro návrh evropské Reformní smlouvy v obavě, že by Polsko mohlo dohodu která má být dokončena během října opět ohrozit svými výhradami k hlasovacím právům v Radě.

Po svém včerejším setkání ve Varšavě Barroso polského premiéra vyzval, aby nalezl praktické řešení pro probíhající jednání v rámci mezivládní konference.

„Jsem skutečně přesvědčen o tom, že dlouhodobým zájmem Polska je vyřešit veškeré institucionální problémy Evropské unie,“ uvedl a dodal: „Myslím, že je možné najít takové technické řešení, které bude odpovídat zájmům všech členských států.“

Polský požadavek, aby byl do nové smlouvy vložen tzv. Ioánninský kompromis, který členským státům umožňuje rozhodování pozdržet, představuje nyní pro právní experty hlavní překážku k dokončení textu smlouvy. Evropská unie usiluje o takový kompromis, který by umožnil vrcholným evropským představitelům uzavřít vyjednávání o Reformní smlouvě na neformálním summitu, který proběhne ve dnech 18.-19. října.

Polsko se ale zřejmě nevzdá tak snadno, neboť 21. října (dva dny po summitu) je čekají předčasné volby. Tvrdý polský postup ve vyjednávání o nové smlouvě během červnového summitu podle zpráv z tisku polská veřejnost převážně ocenila.

Setkání se konalo ve chvíli, kdy na některé otázky Varšava a Brusel zaujímají odlišné postoje. Evropská unie kritizovala Polsko za odmítnutí evropského dnu proti trestu smrti a Polsko na druhou stranu kritizovalo nedávno schválený evropský zákaz lovu tresek.

Mezi další sporná témata patří projekt dálnice, která má vést údolím říčky Rospuda a který je v rozporu s evropskými pravidly na ochranu životního prostředí, státní pomoc loděnicím v Gdansku, kterou Komise v současné době prošetřuje nebo rozhodnutí Polska zablokovat Dohodu o partnerství a spolupráci (PCA) s Ruskem, které uvalilo embargo na dovoz polského masa. [EurActiv]

“Nebýt šest miliónů mrtvých Poláků za druhé světové války, naše populace by dnes postačovala k tomu, aby si Polsko i nyní udrželo stejný počet hlasů, které mu zaručovala smlouva z Nice.“ Takto nedávno argumentovali polští ústavní činitelé bratři Kaczińští na červnovém summitu v Bruselu při jednáních o hlasovacím mechanismu v orgánech EU. Jejich prohlášení mířila zejména k obhajobě privilegia Polska, stejně jako Španělska, kdy oba státy disponují vyšším počtem hlasů v Radě EU v poměru k početnějším státům, jakými jsou například Německo, Francie, Itálie či Velká Británie.

Historická legitimita není demokratická

Do Bruselu byla na 23. července opět svolána mezivládní konference, která má navrhnout definitivní znění nové smlouvy, jež by nahradila odmítnutou a spornou evropskou ústavu. Aby se ovšem tato konference vůbec mohla uskutečnit, bylo nutné přistoupit k podmínce, že zavedení nového rozhodovacího systému Rady EU, založeného na principu tzv. “dvojí většiny” (vyžaduje souhlas 55 procent členských států, které zároveň představují 65 procent obyvatel EU), proběhne až v roce 2017 tak, jak to požadovali polští představitelé. Do té doby bude nadále platit hlasovací uspořádání podle smlouvy z roku 2000 zvýhodňující Polsko a menší státy.

To, co ale očividně Poláci nepochopili, je skutečnost, že Evropa je ve stádiu přeměny a že je to mocnost, z níž vychází 60% legislativních aktů, které se přímo dotýkají všedního dne všech občanů EU, od norem pro konzumaci potravin až po určení, jakým způsobem mají být montovány automobily či obráběna pole. Legitimita EU by tak neměla být postavena na historických základech, jako tomu bylo v absolutistických monarchiích, ani na charismatických vůdcích na způsob stalinismu nebo fašismu, ale v první řadě na demokratických principech – na přímé a všeobecné volbě všech občanů EU, tedy těch, co žijí teď a tady své životy.

Pokud Polsko chce otvírat Pandořinu skříňku, může se také možná dočkat toho, že svoje nároky budou vznášet i další evropské státy. Irové by nepochybně také byli početnějším národem, kdyby jich milióny nebyly nuceny emigrovat v polovině 19. století do USA kvůli hladomoru, jenž Británie záměrně “živila”. Španělé zase mohli ušetřit milión životů a stejný počet emigrantů, kdyby cizí mocnosti nepřispěly ke krvavému průběhu jejich poslední občanské války.

Křehký protipříklad Španělska

Bylo by možná od Polska moudřejší, kdyby následovalo příklad Irska či Španělska a pokusilo se tak jako oni v nedávné minulosti, přetransformovat své ekonomické a výrobní struktury s cílem dosáhnout stálého hospodářského růstu. Zároveň by se také Varšava měla v budoucnosti více soustředit na upevňování přátelství s těmi ze sedmadvacítky, kteří budou ochotni přispívat do fondů určených na podporu Polska, zejména tedy s Německem.

Přestože španělská opozice hlasitě vyjádřila potěšení nad tím, že „alespoň Polsko hájí na evropské půdě španělské zájmy“, španělský premiér Rodriguez Zapatero se jasně zřekl všech privilegií, které Španělsku náležely podle Smlouvy z Nice z roku 2000. Madridská vláda si dobře uvědomuje, že Evropská unie nikdy nebude bránit zájmy jednotlivých států, ale společné evropské zájmy, jakými jsou třeba demokracie, ekonomická stabilita a přerozdělování.

Nicméně slovní bitva o národní zájmy jednotlivých členských států pokračuje. Britové a Poláci odmítli uznat platnost Charty základních práv EU. Francie si zase přeje určitou kontrolu sedmadvacítky nad Evropskou centrální bankou a současně se dožaduje snížení požadavků Evropské komise na volnou soutěž tak, aby uchránila velké francouzské energetické giganty jako EDF, GDF a Suez před převzetím konkurenceschopnějšími nadnárodními společnostmi. A v neposlední řadě se stále častěji ozývají hlasy po reformě společné zemědělské politiky, která výrazně zvýhodňuje farmáře ze země galského kohouta.

Aby toho ovšem nebylo ještě málo, bratři Kaczińští nedávno zopakovali svá tvrzení, že rozhodně neustoupí od záměru blokovat rozhodování v institucích EU. Na posledním summitu EU německá kancléřka Angela Merkel dokonce Varšavě pohrozila, že Polsko bude vyloučeno z dalších mezivládních jednání, pokud nezmění svou neústupnou rétoriku. V 80. letech, které byly pro Španělsko ve znamení velkých reforem, měl jeden významný člen španělské vlády ve zvyku užívat následující rčení: „ Každý, kdo se příliš hýbe, není na fotce vidět.“ Bude tedy i v budoucnu Polsko ještě na unijních snímcích přítomné? [EurActiv]